hudební portál.com

Vítám Vás u dalšího povídání kolem tohoto nástroje. Dnes si něco povíme o nástroji samotném, tedy jaká existují pravidla výběru při jeho koupi, zmíníme se o seřízení a údržbě, a nahlédneme do rozdělení baskytar jako takových. A tímto tématem také začneme.

Aby si muzikant vybral správný nástroj, musí si uvědomit požadavky, které by měla baskytara splňovat.

1/ jakým hudebním stylem se hodlá zabývat,

2/ kolik finančních prostředků je připraven použít na koupi nástroje

3/ vlastní anatomie levé ruky-dle ní výběr krku /jeho šířka, tvar/ a menzura baskytary

Od těchto bodů se pak odvíjí další podrobnější požadavky, které nadnesu. Netradičně tedy přejdeme k bodu 2. Jak je známo, většina z nás neoplývala v hudebních začátcích nějakými výraznými finančními prostředky. Uvedu tedy přibližné cenové hladiny a k nim pár poznámek:

Pro všechny cenové limity platí jedno. Nikdy nekupujte nástroj přes internet či na inzerát s tím, aniž byste si ho mohli vyzkoušet či řádně prohlédnout. Předejdete pak možným pozdějším nepříjemnostem při odhalení vad, které se dají rozpoznat pouze při osobním odběru. Samozřejmě je lepší kupovat nástroj s někým, kdo už hraje a lépe se v dané problematice pohybuje. A v neposlední řadě platí „více očí více vidí"...

Do 5000kč - v této cenové relaci bych doporučil sledovat hudební bazary, internet apod. Při koupi nástroje tzv. „ z druhé ruky" je potřeba dát pozor na funkcí výztuhy napínání krku, funkčnost a kvalita přenosu zvuku u snímačů, stav hardwaru baskytary-tedy ladící mechanika, kobylka a kameny v kobylce. Je dobré zkontrolovat prohnutí krku-ten musí být prohnutý směrem ke strunám. Hmatník /mimo přirozené prohnutí/ by měl být samozřejmě rovný. To platí i o pražcích. Hodně napoví o zacházení minulého majitele stav laku, odřeniny, škrábance atd. Nové baskytary, atakující tuto cenovou hranici, většinou trpí nekvalitním zpracováním, použitím levných materiálů /jak kov, tak i dřevo/, snímače většinou brumí či šumí, a nástroj často nedrží ladění. Když shrnu jednotlivé aspekty, pro tuto cenovou hladinu platí: bazarový nástroj, vybavený pasivními snímači, zkontrolovat funkčnost všech komponent. Pro začátek rozumná volba, v pozdější době lze vždy přejít na vyšší model. Každopádně se vyhnete špatným návykům ze špatného nástroje.

Do 10000kč - tak zde se už nabízí o něco širší možnosti. Při koupi nového nástroje v obchodě máte na výběr z tzv. „low-end" modelů známějších značek /Ibanez řady GSR-SRX-ve slevách nyní aktuálně model BTB, Yamaha řady RBX, Schecter, Epiphone atd/ nebo modely méně prestižních značek, za to s kvalitněji osazeným hardwarem a použitými materiály /Cort,Stagg apod./. Je na zájemci o koupi nástroje, zda preferuje nižší modely známějších značek či je pro něj důležitější poměr ceny a kvality nástroje. Není neobvyklé, že se vyrábí v některé asijské továrně i vícero značek baskytar dohromady a pak často bývá jediným rozdílem logo na hlavici nástroje.U bazarových modelů se již člověk může setkat s poměrně kvalitními nástroji. Nad 10000kč - zde už záleží pouze na vkusu a ambicích hráče, jaký typ baskytary si vybere. I zde však platí pravidlo, nástroj si řádně vyzkoušet a prohlédnout. K doplnění informací může sloužit i několik desítek recenzí na internetu či zkušeností majitelů, uveřejněných v hudebních fórech.

Jakou baskytaru do kterého stylu?

I když nejsem příznivcem tzv. „škatulkování" hudebních směrů, udělám v tomto případě výjimku, protože zde jistá spojitost mezi nástrojem a hudebním stylem funguje.

V klasickém rockovém pojetí tvorby, jsou možnosti výběru basy nejširší. Hráč může používat čtyř i vícestrunné nástroje, s pasivní i aktivní elektronikou.

V mnoha odnožích metalu jsou často používány 5ti strunné nástroje, z důvodu podlazení kytar, kdy celkový zvuk kapely by měl být hutný a zemitý. A tuto myšlenku vhodně doplňuje baskytara s H strunou, která frekvenčně doplňuje basový sound metalových uskupení. Další zvukové možnosti se pak otevírají používáním aktivní elektroniky snímačů, kdy lze zvukové spektrum zvýraznit potenciometry již v předzesíleném zvuku.

Do stylů funky,jazz atd., se většinou používají 4 strunné modely, kdy rozteče mezi strunami dovolují razantní hru palcem, tzv. „slap". Samozřejmě se tato technika dá uplatnit i na nástrojích s více strunami, jsou však kladeny větší nároky na úder a tlumení při této technice. V jazzu najde uplatnění bezpražcová varianta basové kytary. Hra na „bezpražec" v hudební skupině však vyžaduje velmi dobrý sluch, kdy hráč musí vnímat ladění se zbytkem kapely. Pro začátečníky tedy tento nástroj nedoporučuji.

Pasiv nebo aktiv?

Neustálá debata mezi muzikanty. Výhodou je fakt, že obojí je správně a záleží na vkusu muzikanta, jakou má představu o zvuku. Dobrá baskytara s pasivní elektronikou hraje stejně dobře jako ta s aktivní. U levnějších modelů je naopak pasiv výhodou, jelikož není tolik náchylný na šumění a brumy, které se vyskytují u levnějších aktivních snímačů. Navíc odpadá neustálé točení s potenciometry a hledání toho správného zvuku. A jak vím z vlastní zkušenosti, muzikant je člověk věčně nespokojený, tudíž potenciometry na aktivní baskytaře spolu např. s 10ti pásmovým equalizérem na aparatuře jsou téměř „vražednou kombinací", kdy bude člověk nakonec více nastavovat ten správný zvuk, než hrát. Na druhou stranu mají aktivní elektroniky v baskytarách větší škálu zvuků a dá se konečný sound upravit dle představ. Takže polemika pasiv vs. aktiv nemůže být postavena do vztahu lepší či horší. Jsou to dvě možnosti a kdo se kterou dá, je pouze a jenom na něm.

Tak jak jsem se zmínil ze začátku dnešního povídání, je důležitá osobní prohlídka i z důvodu, aby hráči tzv. „padl" krk baskytary do ruky. Ty mají totiž různé tvary, nejčastěji označované jako tvar je pímena U nebo D. Druhým důležitým faktorem je šířka krku. Každý z nás má rozměr dlaně a délku prstů jinou, proto vyberte nástroj takový, aby se Vám na něj hrálo pohodlně. Neadekvátní rozměry krku nástroje vůči anatomii ruky muzikanta pak vedou k bolestem a křečím při hře.

Seřízení

Pro ty, kteří jsou zručnější, uvedu postupy pro seřízení nástroje. Ten kdo nevěří svým technickým schopnostem, by se měl obrátit na nějakého šikovného kytaráře, který nástroj v řádech 500 korun seřídí.

Pokud nejste spokojeni s dohmatem strun na hmatník /prostor mezi strunou a hmatníkem/, můžete zkusit tuto vzdálenost změnit. Ta se děje napínáním nebo povolením výztuhy v krku nástroje a na druhé straně zvednutím či snížením kamenů v kobylce. Před tím, než začnete točit s výztuhou, povolte struny tak, aby nebyly v tahu. Výztuhu šroubujte maximálně jednou otáčkou v daném směru, poté struny nalaďte do požadovaného ladění a zkontrolujte výšku dohmatu. Počítejte s tím, že stálost naladění nástroje se vrátí do normálu až po cca 2 dnech, tudíž provádět tuto anabázi například před koncertem nemá smysl. Pokud už struny drnčí od 1 po asi 10 pražec, je výztuha přepnuta a je třeba ji povolit zpět. Pokud drnčí struny kolem 12 pražce a dál, je zapotřebí vyšroubovat kameny v kobylce směrem nahoru. Laická poučka praví, že pokud zmáčknete levou rukou strunu na 1 políčku a pravou rukou na posledním políčku směrem ke kobylce, tak na 12 políčku /u baskytar s 24 pražci/ by měla být mezera mezi pražcem a strunou na tloušťku platební karty.

Příště se vrhneme na aparatury a vše kolem nich.

14.08.2010 | Kiwiooo