Úvod do světa basové kytary
Baskytara prožila v poslední době tak prudký rozvoj,jako málokterý nástroj,. Původně nahrazovala v hudebních tělesech méně skladný kontrabas, až se vývojem oddělila od této úlohy a začala se orientovat zcela vlastním směrem. V současnosti je úkolem baskytary být jakýmsi prostředníkem v hudební skupině mezi rytmickou a melodickou sekci. Hráč tedy musí zvládat jak souhru s bicími nástroji, tak na druhé straně umět doplňovat nástroje, které mají na starosti melodii. Z toho vyplívá, že až na několik málo vyjímek, je basová kytara chápána jako doprovodný nástroj. To však neznamená, že by byla vnímána jako druhořadý člen kapely. Ba naopak, staré přísloví praví, že basa tvrdí muziku a je jen na samotném baskytaristovi, jak nabídnutý prostor využije.

Proto je dobré pro vývoj hráče, aby ve svých začátcích věnoval něco málo volného času teorii. Je známo, že pro mnoho z nás to není zrovna populární činnost, a nejraději bychom už hráli v kapele jako ten či onen vzor, ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to dobrá investice v sebe sama do budoucna. A nic na tom nemění ani fakt, jestli chci hrát rock, punk, různé odnože metalu či cokoliv jiného. Protože velká většina těch, kteří v různých oblíbených a slavných skupinách hrají, jsou totiž výbornými muzikanty. Další chybou, která se ve vývoji hráčů na baskytaru vyskytuje, je jednostranné zaměření v určitém stylu. Kdysi mi jeden starší muzikant řekl zajímavou myšlenku: „Nemusíš používat nutně to co umíš, ale nikdy nepoužiješ to, co ses nenaučil." A z tohoto muzikantského moudra čerpám dodnes. Nikdy totiž člověk nemůže vědět, zda časem, spolu s vlastním vývojem, nebude chtít zabrouzdat do jiného hudebního stylu a nebo si „vystřihnout" s kapelou nějakou cover verzi oblíbeného interpreta. Bez hráčské technické vybavenosti to půjde jen velmi těžko.
Zdokonalování se ve hře bych přirovnal ke stavbě domu. Jedině na pořádných základech se dají stavět další patra. Stejně je to i s hraním na hudební nástroj. Těžko zahraji nějakou tu parádičku či vyhrávku, když nebudu schopen doprovázet přesně na doby s bicími. Tím následně trpí celkový projev skupiny a výsledný efekt je nepřesvědčivý.
Od začátku je určitě vhodné cvičit s metronomem tak, aby se ustálil a zažil smysl pro rytmus. Jednotlivé tóny je potřeba tzv."slícovat" s rytmem bicích nástrojů, při cvičení suplovaných právě metronomem. Vypadá to na první pohled jako jednoduchá záležitost, ale rozhodně není dobré tuto skutečnost podceňovat. Právě pro to aby rytmika tzv. „šlapala", je to nejdůležitější faktor. Je dobré raději hrát tónu méně, za to přesných, než se snažit excelovat směsicí rychle zahraných not, avšak v nepřesném sledu za sebou. Více si povíme v dílu, věnovaném technice hry.
Další části tohoto manuálu baskytaristy budou rozděleny na díly o baskytarách jako takových /jejich seřízení, údržbě, vhodném výběru při koupi, rozdělení a vhodnosti strun/, dále o baskytarových aparaturách /vhodném výběru v závislosti na hudebním stylu-rozměrům sálů při koncertování-ozvučení/, potom bude následovat díl o technice hry a poslední část seriálu pojedná o improvizaci, stavbě basového doprovodu, samotném koncertování, případně studiové práci při nahrávání.
Pokud budete mít během zveřejnění jednotlivých dílů nějaké dotazy, směřujte je na kontaktní email provozovatele portálu. Budou odpovězeny v následujícím díle.
01.08.2010 | Kiwiooo
Jiné články z této kategorie

